Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008, svědčí o tom, že kapela určitě nechce nic nechat náhodě a do nahrávání se pouští až v okamžiku, kdy si je svým materiálem opravdu jistá. A přesně podle toho také nové album naší folkmetalové stálice zní. Je, pravda, albem poměrně nenápadným, jehož kvality vyplouvají na povrch poměrně dost dlouho (takže je docela dost dobře možné, že se jich ani mnozí nedočkají), nicméně já jsem vydržel, a tak mohu konstatovat, že na to, že se CRUADALACH vymezují především zmíněným folkmetalovým chlívečkem, se jim na jejich druhé velké nahrávce podařilo především zapůsobit až nečekaně civilně.
Většina songů jakoby ani nechtěla zdůrazňovat, že tady jde i o nějaké středověké či „lidové“ vyznění, a důraz klade spíše jen na funkci metalové skladby jako takové, což hlasitě podporuje i kompletní textová položka alba. Mezi jedenácti jeho položkami tak není žádný zásadní hit (i když taková „Shiva World Dance Party“ k němu má opravdu blízko), ale o to více vynikne jejich poměrně pevná konstrukce, v níž se téměř vždy najde místo pro pořádný kus kovu a s ním i pěkný melodický motiv. Melodicky spolehlivý je navíc i zpěvák Radalf a tak mám za to, že přes svou výše konstatovanou nenápadnost skrývá „Rebel Against Me“ spousty zajímavých folkmetalových okamžiků, které by neměly mnohé naslouchající nechat klidnými. Life-Worshipping Bastards!
1. Revolt Without a Name
2. Shiva World Dance Party
3. Stuff That Matters
4. Earth Café
5. Rebel Against Me
6. Wolves at the Gates
7. Life-Worshipping Bastards
8. Satyros
9. Karma to Burn
10. The Astralnaut
11. Ziemie Niczyje
Diskografie
Rebel Against Me (2015) Lead - Not Follow (2011) AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011) V rytmu stare krve (promo) (2010)
Špatné překopírování německých postupů. Takový lepší Kabát.
Možná kdyby vyměnili zpěváka a ujasnili si, jestli chtějí být umělí s vlivem všech trendů nebo sví a originální, někam by se pohnuli. To je ta největší chyba, umělost, neuvěřitelnost.
- 1/2 bodu. Za paskvil, který sráží českou scénu.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!